Z rubriky surovina měsíce:

KEDLUBNA

Největší popularity se této zelenině dostává především v západní a střední Evropě, zejména pak v Německu. O její popularitě dokonce svědčí fakt, že její německé pojmenování „kohlrabi“ bylo převzato do angličtiny, ruštiny ale dokonce i do japonštiny. V Německu je dokonce tak oblíbená, že snad neexistuje jiná země na světě, kde by se jí dostávalo takové pozornosti při jejím pěstování a následné konzumaci.

Už víte, o jakou zeleninu se jedná? Stále ne? Její tvar je elipsovitý, kulatý nebo lehce zploštělý. Setkat se nejčastěji můžete s bílými, zelenými a modrofialovými odrůdami a její chuť někomu může připomínat zelí. Modří už vědí? Ano, je to kedlubna (nebo také kedluben)…. Na pultech obchodů sice vypadá nenápadně a snadno ji přejdete pohledem, ale uvnitř se ukrývá opravdový vitamínový poklad!

 

Kde se vzala?

Kedlubna se do Evropy, respektive k nám do Čech dostala díky starým Římanům.  Jejím původním domovem je totiž nejspíše oblast okolo Středozemního moře, některé prameny dokonce uvádějí oblast Tibetu. Jedná se o vyšlechtěnou varietu brukve zelné a řadí se mezi košťálové zeleniny. A protože byla vyšlechtěna, tak ve volné přírodě ji nenajdete, a to dokonce ani její původní, divoké formy.

Nyní se nejvíce pěstuje především ve střední a západní Evropě, hlavně v Německu. Česká republika se dokonce na rozvoji pěstování kedluben podílela vyšlechtěním odrůdy Gigant, jejíž bulvy jsou největší ze všech známých odrůd a váží 3 – 5 kilogramů. Ve vzhledově odlišné podobě se pěstuje i na severu indického subkontinentu a v Japonsku.

Proč je jíst?

Kedlubna obsahuje až 60 mg vitaminu C ve 100 g, velké množství provitamínu A (karotenu), vitamínu E, vitamíny skupiny B a vzácný vitamín K. Vitamínu C obsahuje dokonce takové množství, že jedna středně velká bulva dokáže pokrýt denní potřebu u dospělého člověka.

Vedle celé řady vitamínů je kedlubna nesmírně bohatá také na minerální látky. Najdeme v ní draslík, vápník, železo, zinek, fosfor, hořčík, sodík, chlór, měď, jód, mangan, selen i sloučeniny síry.

Kedlubny rovněž obsahují cholagogum, což je látka podporující vylučování žluči a urychlující tak vyprazdňování žlučníku. Kromě toho také kedlubna, stejně jako květák, růžičková kapusta nebo brokolice,  obsahuje isothiocyanáty, což jsou látky chránící proti rakovině. Konkrétně byla u kedlubny popsána ochrana proti rakovině tlustého střeva a rakovině prsou.

Pozor!!! Bulva kedlubny je rovněž plná éterických olejů, a proto kedlubna není vhodná pro lidi, kteří trpí na záněty žaludeční sliznice a dvanáctníku.  Konzumace kedluben u nich díky obsahu éterických olejů vyvolává velmi bolestivé žaludeční podráždění.

Jak je nakupovat?

Protože bulvy kedluben mohou zdřevnatět, tak při nákupu vybírejte pouze pevné a pružné bulvy. Zároveň nesmí být kedlubna popraskaná, nahnilá a listy zažloutlé. 

 

Jak s ní naložit?

Kedlubny lze zpracovat jak v teplé tak studené kuchyni.  Asi nejznámější úpravou je kedlubnové zelí, které známe již z kuchyně našich babiček. Skvěle se hodí k pečeným masům a v podstatě všude, kde používáte klasické bílé zelí, ho můžete nahradit kedlubnami.  

Kedlubny se stejně jako například celer mohou obalovat v trojobalu a smažit. Nebo je zkuste podusit se smetanou nebo česnekem, naplnit mletým masem anebo třeba podusit s bílým vínem a podávat jako přílohu ke grilované rybě anebo steakům z bílého masa.

Ale ať už se rozhodnete kedlubny dusit, smažit nebo jíst syrové, musíte je vždy zbavit svrchní slupky, která je nejedlá. Zároveň je dobře odříznout spodní část se zbytkem kořenu, která je často dřevnatá.

Mnohé z vás to překvapí, ale kedlubnu lze zpracovat celou, včetně listů. Ty obsahují dokonce více prospěšných látek než bulvy! Mladé listy například můžete jednoduše nasekat do salátu, nebo spařit jako špenát. Bulvu pak můžete například nakrájet na špalíčky a podávat třeba s humusem.

Dále z kedluben můžeme připravit různé pomazánky, hodí se ale skvěle i do zeleninových salátů či do omáček.