Z rubriky radíme:

KVAŠENÉ ZELÍ

 

„My jsme Čechů naděje, že nechytnou kurděje…“ zpívá se v písničce Ivana Mládka „Já a můj kamión“. V písni řidič veze papriky za milion, ale pokud se zeptáte každého školáka druhého stupně, tak vám řekne, že na kurděje ale stejně nejvíce zabírá kysané zelí. A právě díky němu se mořeplavci dokázali vydat dál za obzory a objevit nové země, protože kysané zelí jim zajišťovalo nezbytný vitamin C.

My se sice za obzory nikam nechystáme, ale s ohledem na nastupující zimu, byste ho měli do svého jídelníčku zařadit i vy.  Je totiž nejen zdrojem potřebného vitamínu C, bakterií kyseliny mléčné, ale i v menší míře pak zdrojem vitamínu K a skupiny vitamínů B, minerálů jako draslík, vápník, fosfor, síra, hořčík či fluor. Kysané zelí podporuje tvorbu krve a hormonů, umožňuje lépe bojovat proti únavě a zvyšuje obranyschopnost organizmu. Pomáhá snižovat krevní tlak a zároveň aktivuje funkci střev a vylučování toxických látek. Má odvodňující účinek, a proto umožňuje rychlé odstraňování odpadních látek z těla.

Takže vzhůru do toho, ne nadarmo mu v 16. století říkali „všelék“.

 

 

Ingredience

cca 1,5 kg velká hlávka bílého zelí

2 lžíce mořské soli

1 lžíce celého kmínu

3 celé bobkové listy (není nutné)

 

Postup

Ze zelí odstraníme vrchní a poškozené listy. Vykrojíme košťál a zelí nakrájíme na co nejjemnější nudličky.

 

 

Nakrájené zelí přendáme do mísy, rovnoměrně ho prosolíme a posypeme kmínem. Pak zelí dřevěným tloučkem zhruba 10 - 15 minut tlučeme až do okamžiku, kdy pustí šťávu.

 

 

Přidáme bobkový list a zelí natlačíme do vymytých a osušených sklenic tak, aby šťáva vystoupila nad zelí a hladina byla okolo 5 cm pod okrajem sklenice. Stěny nad hladinou očistíme papírovou utěrkou.

 

 

Sklenice volně uzavřeme a zelí necháme stát v teple nejméně 3 dny. Jakmile je zelí dostatečně kyselé, přeneseme ho do chladu. Čím déle bude zelí ležet a čím vyšší bude teplota, tím bude zelí kyselejší.